Tak tedy: uff

Měla bych zodpovědět některé dotazy, které se vám, milí čtenáři, honí hlavou (a jestli ne, aspoň vám tam podobné otázky nasadím a počkám, až vyklíčí, vymáchám je v čokoládě a společně je sníme):

- proč blog?

Mám kamarády, přestože se tomu často sama divím. A jeden z nich je Jodid, takové zvláštní stvořeníčko. Jodid má blog, už dlouho a docela pěkný. A Jodid měl i nápad a dokonce i vytrvalost a začal prudit. Řekl, že by mi existence vlastního blogu umožnila zdokonalovat svůj žurnalistický jazyk, postřeh a schopnost vyjadřování (tady jsem přestala poslouchat a zasnila se. Jakmile začal argumentovat tímhle, nedalo se odolat.).

Mám blog.

- proč teď?

Krásně jsem odmaturovala (no tak, každý musí uznat, že jsem byla famózní), dostala se na vysokou, což je něco, o čem jsem léta snila, a teď nemám do čeho píchnout. Nemám, na co bych se Jodídkovi vymluvila, a navíc jsem zvědavá, jak se mi bude blogování dařit.

Mám spoustu krásného času, který mi doteď chyběl, a mám blog.

- co jsem zač?

Jsem. To by mohlo stačit, ale ježto je toto fráze určená jen bohům, musím ji doplnit. Jsem holka, to si poslední dobou uvědomuji docela často (třeba tehdy, když mě přepere kluk a když si šlápnu na lem sukně).
Jsem budoucí studentka, budoucí novinářka. Teď jsem taky flákač (a bože, mě to tak baví!). Jsem velký čtenář a protože mám spoustu času a chuti, příští týden věnuji Novému zákonu.
Jsem příležitostný, o to zapálenější a nešikovnější, sportovec. Mám spoustu modřin a odřenin a stejně jsou stromy, na které nikdy nevylezu, svalovci, které nikdy nepřečurám, a skály, ze kterých nikdy neskočím.

Lítání je skvělé...

Mám docela jasnou představu, kdo budu. Na konci. "Až budu velká" - je to fajn hra. I když... já často podvádím, ale pssst...

Je pozdě. Ráda spím, jdu spát.

Dobrou noc, má čtenářská obci!