Rudolfův majestát je státní dokument, který stvrzuje náboženskou svobodu v Čechách – nahrazuje tak dosavadní pravidlo Cuius regio, eius religio a navzdory konfesi vládnoucí dynastie (Hasburkové se vždy hlásili ke katolictví a vyvozovali z tohoto faktu i vztahy s Římem) umožňuje poddaným vybrat si vlastní vyznání. Tento dokument byl vydán v červenci 1609 během zemského sněmu. V Čechách převládalo již dlouho před Majestátem protestantství: šlo především o utrakvisty, v menší míře o členy Jednoty bratrské.
Majestát
První část dokumentu je věnována výčtu císařových titulů a průběhu vznikání tohoto dokumentu. Prvním impulsem pro kodifikování náboženské svobody v Čechách bylo předání České konfese (jednotného vyznání utrakvistů i Jednoty bratrské) Rudolfovu otci císaři Maxmiliánu II. v roce 1575. Císař tehdy protestantům slíbil náboženské svobody, tuto dohodu však nestačil stvrdit, a sám Rudolf, jeho následovník, až do vydání Majestátu také ne.
Proč Rudolf II. přistoupil na širokou náboženskou svobodu v Čechách, se píše v Majestátu: císař chtěl zajistit své zemi mír a prosperitu. Tyto důvody jsou sice bohulibé, nevyjadřují ovšem skutečné politické pozadí vydání Majestátu.[1] Císař tímto dokumentem zrušil a nahradil kompaktáty z roku 1567 a dal tím protestantům politické i občanské svobody. Tato privilegia ovšem platí jen pro české poddané, nevztahují se na jiné země Svaté říše římské.
V první řadě dává Majestát svobodu českým zemím, ba každému poddanému vybrat si svou konfesi a nebýt nikým a ničím, ani císařem, ani katolickou církví nucen tuto změnu opravit. Protestanti mohou také v neomezené míře stavět své vlastní kostely, školy a konat pohřby a jiné náboženské úkony. Tato tolerance má být oboustranná: katolíci ani protestanti se nemají navzájem nijak utiskovat, ale fungovat vedle sebe.
Nejvyšším správním orgánem protestantů se stává dolní konsistoř neboli konsistoř podobojí, které Majestát udělil autonomii na panovníkovi či katolických strukturách a zaručil ji jako nejvyšší orgán nekatolíků: protestanti si volí představitele konsistoře naprosto nezávisle a svobodně, byť panovník tyto defensory schvaluje. Před vydáním Majestátu neměla konsistoř větší politickou ani lidovou podporu a autoritu. Vedle konsistoře připadá protestantům také správa nad pražskou univerzitou, která od 16. století trpěla konkurencí úspěšné jezuitské koleje.
Pod tímto dokumentem, který se prohlašuje za závazný i pro další generace poddaných a českých panovníků, jsou podepsáni císař Rudolf II., nejvyšší pražský purkrabí Adam ze Šternberka a český sekretář Pavel Michna.
Závěr
Ačkoliv Majestát byl svého druhu unikát v míře svobody, kterou nabízel českým poddaným a ačkoliv sám sebe prohlásil za závazný, už necelých dvacet let po svém vydání byl zrušen Obnoveným zřízením zemským, kterým císař Ferdinand II. vydobyté svobody popřel a za jedinou povolenou konfesi prohlásil římskokatolické vyznání. Ani shoda mezi českými protestanty neměla delší trvání: rozpory, které existovaly už v době vydání České konfese i Majestátu se po přijetí Zřízení staly fatálními.
Zdroje:
Jiří Just, Rudolfův majestát, Praha: Havran 2009.
Majestát Rudolfa na náboženské svobody, in IS MU 2011.
„Rudolfův majestát“, <http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/tema/400--vyroci-rudolfova-majestatu-o-nabozenske-svobode-v-ceskem-kralovstvi--58907/>, [1.4.2011].
[1] Podle Jiřího Justa stál v pozadí vydání Majestátu mocenský spor s bratrem Matyášem, ve kterém Rudolf spíše ztrácel. Mimo to se o Majestát významně zasloužili příslušníci českých stavů, kteří hrozili, že by se v případě, kdyby Rudolf náboženské svobody nestvrdil, přidali na stranu jeho bratra. (Jiří Just, Rudolfův majestát, Praha: Havran 2009.)
Žádné komentáře:
Okomentovat