Lutherovy teze z roku 1517 se staly fenoménem, který v Římskoněmecké říši odstartoval reformu církve. Přestože Luther sám zpočátku vystupoval jako vnitřní reformátor (tj. v rámci církve) a své teze nezamýšlel zpopularizovat, v roce 1521 byl na základě buly Exsurge Domine po předchozích roztržkách s Římem exkomunikován. Jeho příznivci se zformovali do nové církve, luteránské.
Martin Luther (1483 – 1546) byl původně augustiniánský mnich. Zprvu ho oslovil semipelagianismus, ale postupně se přiklonil spíše k učení Augustina Aurelia a Viléma z Ockhamu. Jeho reformátorské kariéře významně pomohly sympatie saského kurfiřta Fridricha Moudrého.
Dalším významným počinem Martina Luthera je překlad Bible do němčiny. Úspěch tohoto překladu, stejně jako 95 tezí, byl dán možnostmi knihtisku.
Teze
Jedním z hlavních témat Lutherových tezí je kritika nadbytečného zasahování církve do duchovních sfér, tj. do kompetencí samotného Boha. To církev činí jak zdůrazňováním hrozby očistce, o němž žádný věřící nemá bližší zprávy a vychází tak pouze z vlastní imaginace či církevního výkladu, tak prohlašováním, že světskými prostředky, tj. odpustky, lze dosáhnout Božího odpuštění, o kterém ovšem podle Luthera nerozhoduje papež.
Luther navrhuje omezit zmíněnou moc papeže hranicemi tohoto světa. Papež tak má být opět zprostředkovatelem setkání s Bohem, ale ne jeho přímým a aktivním zástupce.Tresty ukládané církví za prohřešky jsou, stejně jako odpustky, v tomto směru v pořádku. Jejich dodržování ale sebou kromě odpuštění církve nenese automaticky Boží odpuštění, neboť o tom církvi rozhodovat nepřísluší (teze 5).
Odpustky jsou podle Luthera jedna z variant církví uloženého trestu. Tato možnost ovšem nemá být využívána příliš často, neboť peníze nemohou nahradit skutečnou lásku k bližnímu (charitas).
Láska a odpuštění jsou komodity udělované zdarma, tvrdí Luther. V tezi 59 odkazuje na svatého Laurencia, jehož výrok, že chudí jsou pokladem církve, byl církví nevhodně přenesen do významu materiálního. Luther se namísto toho kloní k metaforickému chápání tohoto stavu: pokladem církve jest evangelium (teze 62), nikoliv statky nashromážděné vydíráním bědných.
Přestože Luther kritizuje zbytnělou církev, druhým dechem tvrdí, že pouze vnitřní pokání k dosažení Boží milosti nestačí a že je potřeba lítost projevit i navenek, např. přijetím církevního pokárání (teze 7). Zda bude konečná milost udělena, to je navzdory všemu, co člověk na zemi vykoná, v rukou Božích.
Klíčové pojmy: odpustek, papež, očistec, pokání, církev, láska
Závěr
Přestože tyto Lutherovy teze stály na počátku událostí, které vyústily v reformaci, samy teze nejsou příliš útočné – kritizují současné poměry v církvi, nikoli církev samotnou. Papež i biskupové jsou sice ironizováni, ale ne tolik, aby to mohlo vést k osobním sporům. Luther kritizuje pouze praxi odpustků, zbytnělou a svébytnou politiku církve, její světské zájmy a nárokování si většího prostoru v duchovní sféře, než jaký jim náleží, tj. mocenská konkurence Hospodinovi, ale samotnou úlohu církve v běhu světa nezavrhuje.
Zdroje
95 téz Martina Luthera proti odpustkom, viz Studijní materiály, IS MU.
Lane, Tony, Dějiny křesťanského myšlení, Praha: Návrat domů 1996.
Franzen, August, Malé církevní dějiny, Praha: Zvon 1992.
Později Luther úlohu církve coby zprostředkovatele zavrhne úplně.
Žádné komentáře:
Okomentovat