Konspekt X: Rainer Sacconi - Suma o katarech a leonistech

Suma je literární žánr, rozšířený především ve středověku, kde sloužil teologům pro prezentování jejich myšlenek a znalostí. „Suma“ znamená „součet“, v kontextu literárního díla jde o shrnutí poznatků z určité oblasti. V tomto případě jde o souhrn zvyků, rituálů a vnitřní hierarchie heretické církve zvané kataři a církve leonistů. O leonistech se píše velmi krátce na třech odstavcích, o odstavec více je věnován další heretické skupině, Lombardským chudým.

Autorem Sumy o katarech a leonistech je Rainer Sacconi. Ten byl, jak v Sumě píše, sedmnáct let katarem, poté konvertoval ke katolicismu, stal se dominikánem a začal katary pronásledovat.

Rainerova Suma vznikla v roce 1250 a obsahuje přesné a podrobné informace o katarských zvycích.

Jazyková stránka Sumy se vyznačuje jednoduchostí a střídmostí formulací – dílo je spíše popisem či výčtem vlastností dané skupiny. Tento text, který vznikl v latině, je psán místy co možná nezaujatě a nekonfliktně, na druhé straně sklouzává k negativnímu hodnocení skupiny, o níž se pak vyjadřuje až s odporem.

Přesto jsou informace obsažené v tomto textu přínosné: katarské zvyklosti jsou zde popsány komplexně. Autor spisu nastiňuje základní principy katarské teologie, výklad stvoření světa, vyjmenovává místa působení, uvádí počty katarů, všímá si i odlišností výkladu a liturgií mezi samotnými katary (kataři se dělí do 16 církví) a věnuje se jejich specifickým zvykům. Sacconi také zmiňuje významné katarské teology (např. Jana z Lugia, Belesmanzu, Nazaria) a popisuje jejich kontroverzní názory a praktiky.

Kataři se považovali za představitele jediného správného výkladu křesťanství a tvrdili, že jen oni mohou dosáhnout spásy, neboť pochopili, že svět byl stvořen ďáblem. Pouze kataři, jsou schopni si navzdory tomuto faktu uchovat skutečnou čistotu. K tomu využívali praktiky, které jsou dnes hodnoceny jako asketické.

Kataři se, jak píše Sacconi, liší od katolíků tím, že např. neuznávají zázrak eucharistie, jiným přístupem k aktu zpovědi. Dále se liší specifickou hierarchií svých představených a jejich odlišnými liturgiemi, které ovšem Sacconi vnímá negativně a tvrdí, že spíš než útěchu mohou vyvolat ve věřících nejistotu.

Cílem Sacconiho Sumy bylo komplexně popsat celé katarské hnutí (a další dvě menší církve, o nichž se zmiňuje v závěru) – a to se mu podařilo. Ačkoli je jeho svědectví cenné, některé Rainerovy komentáře jasně vyjadřují jeho negativní postoj vůči této církvi. Domnívám se proto, že je třeba informace z této Sumy podrobit důkladnější analýze a srovnání s jinými texty o katarských zvycích.