Skutky apoštolů, součást Nového zákona, vypráví o práci jáhnů (jakýchsi kněží) a několika výraznějších apoštolů po nanebevzetí Ježíše Krista, jejich učitele.
Dílo je věnováno muži jménem Teofil, za autora byl určen Lukáš - to ale nezle z textu samého poznat, autor o sobě mlčí, snad jen msty je erforma nahrazena podmětem "my". Jazyková stránka textu (původně řeckého) se podobá Lukášově evangeliu; Skutky jsou však staršího data - vznikly mezi lety 70 - 90 n. l.
Skutky apoštolů bezprostředně navazují na evangelia. Na apoštoly sestoupí Duch svatý a dá jim podobnou moc, jakou byl obdařen Ježíš. Mnoha jazyky učeně promlouvají o víře a konají zázraky – to jim má napomoci šířit Ježíšovo učení. Tento dar, jejich odvaha a názory je často přivedly do nebezpečných situací: mnozí z nich už seděli v okovech, když tu se náhle zjevil anděl Páně a vysvobodil je.
Text se obsahově dělí na dvě části: první se věnuje osudům apoštolů Jana, Petra a Filipa. V druhé, delší části se popisuje obrácení a práce apoštola Pavla, jediného z Dvanácti, který se s Ježíšem za jeho života nikdy nepotkal.Pavel je velmi pozoruhodná postava (viz konspekt k Dopisu Korintským). Pavel byl snad nejhorlivější apoštol, asi proto, že se snažil celoživotně odčinit své křivdy, když pronásledoval křesťany. Jako římský občan měl snadnější postavení – jeho příběh sepsaný ve Skutcích končí v Římě, kam se dostal jako vězeň, obžalovaný ze své víry a vyvolávání nepokojů…
Celé Skutky jsou prodchnuty jemnými výhrůžkami těm, kteří odmítli následovat apoštoly. Velkým tématem tohoto spisu je vymezování se křesťanů vůči židům a naopak. Text je místy až nenávistný, častěji však úmyslně konfliktní.
Nadužívání moci konat zázraky u apoštolů je přinejmenším provokativní. Snad se chtěli přiblížit chápání tehdejšího člověka, který nebyl s to přijmout víru v jakoukoli transcendentní autoritu jinak než skrze nevysvětlitelný úkaz, zároveň ale Pavel během svého pobytu v Athénách pouze kázal a rozmlouval s filosofy - přizpůsoboval své jednání tomu, koho e zrovna snažil obrátit. Využíváním těchto "laciných triků" se ale apoštolové přiblížili pohanům-modloslužebníkům. O čistotě ducha, poctivosti, mravnosti a upřímnosti, což jsou základní křesťanské hodnoty (alespoň dle dnešního výkladu) se text zmiňuje jen málokdy.
Za pozornost jistě stojí i sen apoštola Petra: zdálo se mu o jídle, kterého se nemohl dotknout - nebylo košer. petr se je proto zdráhal přijmout, ale napomenul ho hlas Ježíše a Petr se mu podvolil. To považuji za moment odklonu od tradice košer. K tomu připočítejme, že akt obřízky (coby gesta přijetí do obce věřících) byl nahrazen křestem. Obojí pomohlo ve svém důsledku šířit křesťanství i mimo židovskou obec - a tím se křesťanství proměnilo z židovské hereze na samostatné náboženství.
Toto dílo popisuje historii prvního šíření křesťanství – v tomto ohledu je velmi zásadní, je-li ovšem historicky podložené. Úskalím je totiž cíl, se kterým bylo psáno: cílem bylo rozšířit řady křesťanů, a to, vyjma fyzického násilí, takřka jakkoli. Je až neuvěřitelné, jak jednoznačně a kladně jsou v textu vykresleni apoštolové na úkor svých protivníků. To ukazuje na tendenčnost a účelovost celého spisu, a tedy i na jeho nehodnověrnost.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat