List Korintským vznikl v 50. letech 1. století po Kristu, autorem je apoštol Pavel. Jazykem je řečtina, dopis splňuje tehdejší požadavky kladené na korespondenci (úvod a závěr).
Pavel přišel do Korintu nejspíš mezi lety 51/52 a zůstal zde asi 18 měsíců. Tento dopis věnoval křesťanům, které v Korintu obrátil - reaguje na zvěsti, které k němu pronikly, o životě tamní komunity. Značný prostor věnuje objasňování křesťanské teologie, která se po jeho odchodu smísila s místními zvyklostmi.
Před samotným výkladem dopisu je třeba krátce přiblížit Pavlovu osobnost:
Pavel se narodil do židovské rodiny, jeho otec byl římský občan, což Pavlovi zachránilo život v době, kdy byl pro svou víru vězněn. Ještě jako Saul byl nepřítelem křesťanů a loajální žid - viděl ukamenování jáhna Štěpána a pomáhal jeho vrahům. Při cestě do Damašku, kde měl potírat nové náboženství, k němu promluvil Ježíš - Pavel spadl z koně a na několik dní oslepl. Poté jej vyhledal Ježíšem vybraný křesťan a vysvětlil mu Ježíšovo poselství – v tu chvíli se zrodil apoštol Pavel. Ten zasvětil zbytek svého života christianizaci především pohanských krajin a stal se tak jedním z nejvýznamnějších apoštolů. Za císaře Nerona byl pro svou víru sťat.
Obsahově se dopis dotýká mnoha témat: v zásadě jde o vysvětlení křesťanské teologie a objasnění některých nejasností.
V závěru dopisu se Pavel dotýká smyslu celého svého konání: je bezpodmínečně nutné věřit ve vzkříšení Krista – protože přestaneme-li věřit, vytratí se jakýkoliv smysl. Pavlova apoštolská kariéra se zakládá na nepochybující víře v to, že se vše odehrálo tak, jak se odehrálo. Pavel se tu ale nepřímo vyznává ze strachu, že kdyby pochyboval, jeho víra by neobstála.
Svého času Pavel vystupoval agresivně proti křesťanům: jistá míra agrese byla nejspíš jeho povahovým rysem. List Korintským byl psán ve značném rozrušení, o to viditelnější je nekompromisnost, s jakou v něm Pavel vystupuje. Profiluje se jako neústupný kazatel odmítající veškeré jiné hodnoty než ty, kterým sám věří. Cítí odpor k nekřesťanské obci; žárlí na to, co odvádí jeho lid od pravé víry. Zdůrazňuje sice hodnoty, jako jsou víra, naděje a láska, ale v kontextu celého dopisu je to spíše hrozba než čistota a odpuštění. Ženu považuje za stvoření absolutně podřízené muži. Místo aby zachránil smilníky, odmítá s nimi vést dialog. Chybí mu smysl pro humor – ani v tomto, ani v Listu Římanům nenajdeme náznak smíchu.
Přestože se v tomto listě objevuje jeden z nejdojemnějších popisů nesobecké lásky, jaký se kdy vůbec v literatuře objevil, nálada dopisu je celkově spíše hrozivá, což je více způsobeno Pavlovým rozčilením než hrůzou samotného křesťanství.
Žádné komentáře:
Okomentovat